Nechte pootevřeno
za Mirkem Kováříkem

Neslyším ta kola
jejich obruče
rozmlčely
kdysi zřetelné vzkazy
jak poznám další cestu
dlažbo která neodpovídáš
otázkám
představám
nesplněným přáním?

Nemám už žádná:
uviděl jsem
střechy věže mosty
všechny nebo žádné
co na tom záleží
jakýpak obzor?
Kde mé lesy
hory
stráně

a jaképak já
když jen tak stojím
a nemám už ani sílu se
zachvět
zatřást sebou
a třeba se skutálet
někam

kde ještě jsou
chvíle
které mě vezmou za ruce
a řeknou:

neboj
máš dost času
na objímání
tak silná a upřímná
až žebra praskají
pod tíhou okamžiku
posledního loučení
s neznámem

jaképak neznámo
když jste tam téměř všichni
které jsem měl
mám a budu mít
rád

nechte pootevřeno
abych dlouho nehledal
až bude třeba

Milan Hrabal
Varnsdorf, 9. března 2020 v 0:10