Milí přátelé,

v sobotu 28. března měla proběhnout valná hromada Společnosti přátel Lužice. Termín to nebyl náhodný, byl dán dvěma jinými: jednak jsme se chtěli pochlubit zdárným čerpáním saské státní dotace na renovaci nejstarších fondů Hórnikovy lužickosrbské knihovny, jejíž první rok jsme museli Saské státní kanceláři vyúčtovat a doložit právě do konce letošního března. Jednak v neděli 29. března jsme oslavili půlkulatiny, protože uplynulo na den přesně pět let úřadování stávajícího předsednictva pod vedením mým a Elišky Oberhelové. Leč ze zjevných důvodů státního nouzového stavu a všeobecné karantény se valná hromada uskutečnit nesměla.

Těch pět let bylo v historii SPL tučných. Vyjmenovávat vše, co se podařilo, ale i to, co se nepodařilo, by bylo zbytné – kdokoli si to může přečíst v Česko-lužickém věstníku. Úhrnem vzato se za tu dobu dařilo dávat o srbské Lužici našincům vědět pravidelně v médiích, byly stabilizovány a zmnoženy spolkové finance, počet pořádaných akcí se rozrostl na desítky ročně, byl postaven nový web (tedy tento) nebo třeba redesignován časopis. Bible tučných let slibuje sedm, leč my o dva roky vlivem aktuálního dění zřejmě přijdeme. Jsem si téměř jist, že dotace kulturním spolkům v následujících letech poníží, a předpokládám, že kvůli úsporám poklesne i zájem o zájezdy do Lužice (pakliže bude vůbec možné se tam vypravit). Očekávám tedy roky spíš chudší, v nichž teprve se projeví, zda fungovaní nastartované v minulých letech stvořilo dostatečné morální a fanouškovské zázemí pro nedobré časy.

Jsem optimista a chci věřit, že ano. Zřejmě budeme muset proměnit své fungování, možná si odpustit něco z toho, nač jsme si zvykli. Například nebude tak snadné investovat do majetkového rozvoje, nejspíš budeme muset hledat nové dotační cesty, více agendy asi budeme muset přesunout do online prostoru (nepůjde-li to jinak, zvažujeme přednášky online, autorská čtení a besedy online, spustit podcast, uspořádat jazykový kurz lužické srbštiny online atp.). Čert zatím ví, jak se co ze stávající situace vyvine, všecko jsou zatím samozřejmě pouhé předpoklady. Ale vy máte právo vědět, o čem a jak uvažujeme. Každopádně víru v to, že případné nesnáze překonáme, mi dává právě étos let uplynulých a přátelství v té době navázaná. Jsou silná, nebojí se improvizace a mají výdrž.

Všem tedy děkuji za jejich dosavadní nadšení, práci, kritiku, kamarádství, množství vypitého alkoholu, přestěhovaných knih a skříní i obstarání davu turistů odvezených do Lužice i přivezených odtamtud sem. Byly to skvělé roky. Ostatním děkuju za přízeň, prosím vás o pomoc, bude-li nám jí potřeba, a nebojte se nám napsat, co děláme špatně, co byste chtěli jinak, či co naopak je tak dobré, že toho má být víc. Za vazbu k vám jsme vděční víc než za cokoli jiného.

Buďte zdrávi, ať se s vámi můžu těšit na viděnou,
Lukáš Novosad