Jména Ludvíka Kuby a Maje Nagelowé spojuje jejich umělecká tvorba. Český impresionista byl příznivcem Lužických Srbů a Maja Nagelowa je současná lužickosrbská malířka. Průřez tvorbou významného českého umělce minulého století  představuje liberecká galerie po nedávných výstavách v Pardubicích a v Praze. Maja Nagelowa nedávno vystavovala své malby ve Wojerecích (Hoyerswerda). Umělkyni představuje společně s galerií liberecký spolek Societas Amicuum Liberec jako jednu z akcí Roku Lužických Srbů v Liberci. Výstava obou umělců potrvá od 9. října do 29. listopadu spolu s řadou doprovodných akcí, z nichž nejvýznamnější bude koncert z lužickosrbských písní.

Výstava obrazů v liberecké galerii nedokáže představit spolehlivě osobnost malíře impresionisty Ludvíka Kuby. Vedle některých zdůrazňovaných osobností české kultury devatenáctého a dvacátého století nijak zvlášť nevyniká. Úžasně pracovitý s neutuchající zavilostí pro hudbu i malování je v obou oborech osobností, kterou málokdo předčí. Historicky je všeobecně prezentován jako malíř, zatímco jeho zásluhu o sběratelství slovanského hudebního bohatství zastiňují jiní hudební vědci. Vedle výstavy obrazů se o tuto část Kubovy osobnosti snaží koncertem jeho sbírek písní ukázat veřejnosti. Slova o této části Kubovy významné vědecké práci zaznívají i v komentovaných prohlídkách kurátorky Veroniky Hulíkové, autorky výstavy.

Při různých šetřeních o vztahu Lužických Srbů k Čechům (studentské práce university ve Zhořelci) se ukazuje, že současná populace o životě severních sousedů v Sasku ví jen pramálo. Ve dvou šetřeních pouze patnáct procent obyvatel vůbec odpovídalo, že ví o menšině národa slovanských Lužických Srbů na území Saského svobodného státu.  Přitom existuje organizace Trojzemí Euroregion Nisa, která především v Horní, Dolní Lužici a Dolním Slezsku sbližuje národy obyvatel Polska Německa a Čech.

Ukázat průřez tvorba Ludvíka Kuby současně s výstavou lužicko-srbské malířky Mají Nagelowou je pro tyto národy významnou politickou událostí. Navíc v době výročí sedmdesát pěti let, kdy česká vláda usilovala o připojení oblasti obývané slovanským lidem k Československu, a to i snahami projevovanými v kultuře. Myšlenka realizovat dvě výstavy umělců s ideovou blízkostí vznikla před pěti léty a je realizována libereckou Galerií-Lázně se spolkem Societas Amicuum Liberec v druhé polovině kulturního Roku Lužických Srbů v Liberci.

Vedle impresionistických obrazů v libereckém „bazénu“ dokumentují a za pozornost stojí obrazy lužickosrbských krojů. Ty malíř tvořil s obrovským entusiasmem, jak píše o svých zážitcích v Lužici. Sjednaná modelka nepřišla a nahradila ji její matka, protože by údajně mladá žena přišla o práci, Němci neměli rádi Čechy a její zaměstnavatel jí to dal najevo. Humorný je zážitek, když autor vypráví o tom, jak dostal za malování vajíčka. Mokrý obraz nesl v ruce, a jak foukal, vítr občas zavadil o kapsu s vajíčky, domů přišel s kalhotami potřísněnými od rozbitých vajec. Jeho vyprávění v knize Čtení o Lužici je nádherným čtením.

Ludvík Kuba nebyl žádný malíř, ale nejdříve vystudoval hru na varhany a začal se tím také živit. Jako mladík hodně cestoval a začal sbírat písně Slovanů. Po zkušenostech z Paříže a Mnichova se začal věnovat malování. Maloval v Chorvatsku, Dalmácii, Hercegovině a dalších zemích. Několik obrazů najdou návštěvníci na výstavě, ale často jezdil do Horní Lužice. Odtud pochází nádherné malby postav Lužických Srbů. Ať jsou to dívky, ženy nebo muzikanti nebo prosté mužské portréty, vynikají svou detailností a výrazným ztvárněním charakteru postav.

Pro ilustraci lze uvést roky, kdy navštívil Horní Lužici – 1886 první seznámení s Lužicí – sběr písní a poté malby 1906, 1922, 1923, 1924. V roce 1925 vydává kniha Čtení o Lužici, v níž zachycuje své nádherné zážitky ze setkání s Lužickými Srby. Nejde však jen o řadu postav, ale také o jejich zvycích a společenském životě. Pravidelně psal o svých cestách do různých novin a časopisů: Česko-lužický věstník, Československá republika, Hlas národa,  Květy, Národní listy, Národní politika, Osvěta, Právo lidu, Samostatnost, Tribuna, Venkov. Ludvík Kuba (1863–1956).

Protiváhou významného malíře se v galerii představuje moderní lužickosrbská malířka Maja Nagelowa, dnes již vyzrálá umělkyně, jejíž tvorba je bohatá na různé žánry, i když významnější je malba s různými spíše přírodně abstraktivními vzory. Pochází z Budyšína a po studiích v Berlíně a Drážďanech pracovala v Drážďanech a nyní žije v Nossen. Maluje obrazy, ale je známa svými designovými návrhy, grafikou, kolážemi. Výtvarně se podílela na několika filmech v rámci Maja Nagelowa (*1959).

Výstavu doprovodí několik komentovaných prohlídek, ale vždy (zatím po dobu jednoho týdne) v počtu deseti osob.  Součástí výstavy bude i koncert z písní, které Ludvík Kuba sbíral – Slovanstvo aneb Putování za slovanskou písní. Půjde o pěvecké vystoupení střídané s mluveným slovem. Koncert nabídne průřez slovanských národních písní ze sbírky Slovanstvo ve svých zpěvech, kterou Ludvík Kuba sestavil na svých poznávacích cestách po Evropě. Toto nevšední rozsáhlé dílo dodnes patří k významným, leč neprávem opomíjeným  etno-muzikologickým počinům přelomu 19. a 20. století. Zpěváci: Václav Dlask, Jakub Dolejš, Veronika Kaiserová, Jak Krátký, David Malát Klavírní doprovod: Ilaybüke Algür

Významným kulturním programem se stane  koncert sboru Cum decore, který  připravil pro adventní čas nový program s názvem Madonna nera (Černá madona), složený z duchovní hudby pozdní španělské renesance a jihoamerického raného baroka. Tato „přesoceánská“ inspirace přinesla nádherné mariánské antifony a vznešené dvojsborové mše Tomáse Luise de Victoria, Francisca Guerrera či Juana Gutiereze de Padilla.