Milí přátelé, rok se sešel s druhým, a tak bilancuji uplynulý a přidávám výhled na ten letošní. A především vám chci poděkovat za podporu naší činnosti, za důvěru v ní, občas projevenou pochvalu i nezřídka vyjádřenou kritiku; bez nich by totiž nebylo možné se posunout.

Máme za sebou rok v lecčems přelomový, vybírám spíš namátkou, neboť toho bylo skutečně mnoho: poprvé jsme se vloni zúčastnili novoročního turnaje v sálové kopané v Chrósćicích a tak ho povýšili na mezinárodní, poprvé po desítkách let jsme v Praze uspořádali ptačí svatbu neboli nejdůležitější lužickosrbský dětský svátek počátku roku.

Poprvé jsme se účastnili festivalu Evropský den jazyků, kde jsme měli tři programy – jazykový minikurz lužické srbštiny, přednášku o současné kondici lužických srbštin a způsobech jejich zanikání a dva SpeakDatingy, což jsou taky drobné jazykové kurzy (přičemž se nám podařilo dokázat, aby z mnoha představených jazyků zrovna kurz lužické srbštiny byl taky natočen na video). Vrátili jsme lužickou srbštinu po dvanácti letech jako jeden z výukových jazyků na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a okamžitě měli rekordní účast tří desítek zájemců, takže spontánně vznikly kurzy dva. V Lužickém semináři jsme zahajovali akademický rok Katedry středoevropských studií FF UK.

Směli jsme pomáhat při tvorbě programu Roku Lužických Srbů u přátel v Liberci (několikrát jsme tam už přednášeli). Směli jsme se podílet na odhalení pamětní desky na tábory lidu na vrchu Mužský, které se dvakrát týkaly rovněž Lužických Srbů. Liberecké studio Českého rozhlasu natočilo a odvysílalo knihu reportážních povídek Jurije Kocha Modrá vrána. Vydali jsme knihu básní klasika moderní lužickosrbské poezie Jurije Chěžky. Na veletrhu Svět knihy jsme četli z čerstvého překladu z knihy Křesćana Krawce, respektive četli naši hosté Taťjana Medvecká a Jaromír Meduna, přední tuzemští herci. Obdrželi jsme od Svobodného státu Sasko dvoumilionovou dotaci na renovaci Hórnikovy lužickosrbské knihovny a nechali opravit desítky knih poškozených plísněmi, rozpadem vazby atp.

Do srbské Lužice jsme odvezli na sto našinců, naopak z Lužice jsme přivítali dva turistické zájezdy, které jsme vodili po Praze. Rovněž jsme hostili studentskou skupinu, která v Lužickém semináři nacvičovala program na výroční kabaret Schadźowanka (díky tomu jsme poznali, jak lužickosrbští studenti dovedou pít, a pochopili, že největší kulturní rozdíl mezi Čechy a Lužickými Srby je v tom, že ti druzí s gustem pojí teplé pivo a studené naopak odmítají, brr…). Dotáhli jsme do konce projekt „přivezeme do Lužice českého kardinála“ – a fakt tam v červenci byl a kázal. Počet příspěvků na FB, přednášek, koncertů, literárních večerů, které jsme uspořádali, ani nechci počítat. K tomu malování Lužického semináře, účast skoro na všech významných lužickosrbských akcích od letního festivalu, přes valnou hromadu Domowiny, premiéry v divadle…

Ale taky to byl rok neúspěchů: nepodařilo se nám přivést k realizaci dětský tábor pro malá čechátka a lužická srbátka. Nestíháme včas vydávat Česko-lužický věstník, to mě trápí hodně. A rozpadl se pokus o to přivést do srbské Lužice české učitele (respektive udržet tam ty stávající). Sám jsem kvůli téhle zpackanině přišel o několik přátel, s čímž se špatně vyrovnávám dosud. Tedy stejně jako na úvodní fotografii Waltera Schönenbröchera z lužických impresí pro kalendář na tento rok se naše bárka drží na vodě, ale dost jí vloni nabrala; to je nové, ale asi normální, protože už začínáme cítit únavu – vždyť v podstatě v deseti dvanácti lidech táhneme českou sorabofilní káru už šestým rokem ve svém volném čase. Zmáhá nás to, hodily by se posily.

Snad se je podaří získat letos, protože úkolů je nemálo: udržet lužickou srbštinu na FF UK, dokončit opravy knih ze saského státního grantu, dokončit opravy starých knihoven (skříní), napomoct na svět výstavě o srbské Lužici mezi dvěma světovými válkami, vydat pět rozpracovaných knih, v roce stého výročí jeho prvního vydání redesignovat časopis Česko-lužický věstník, domluvit výstavu o srbské Lužici na Pražském hradě, vypravit se fandit lužickosrbskému nároďáku na Europeadu neboli mistrovství Evropy malých národů, vypravit něco zájezdů, konečně vytvořit česko-lužickosrbskou úderku na dětském táboře atp.

Zůstaňte s námi, držte palce, případně napište a přidejte se. Budeme rádi, nekoušeme, ba je s námi sranda. Díky za vaši podanou ruku i pětník zaslaný na účet na podporu naší činnosti. Přejeme vám v nastalém roce vše dobré nejen se srbskou Lužicí a našimi tamními přáteli.

Váš Lukáš Novosad, předseda SPL