Zjara 2019 Svobodný stát Sasko prostřednictvím své Státní kanceláře (Staatskanzlei) podpořil Hórnikovu lužickosrbskou knihovnu, jež dík spoluvlastnictví Společnosti přátel Lužice a zastřešující lužickosrbské organizace Domowiny náleží také k saskému kulturnímu dědictví, částkou osmdesáti tisíc euro, určenou na revitalizaci starých fondů knihovny, zhusta postižených povodní, jež knihovnu zasáhla roku 2002. Dvouletý projekt zde dokumentujeme na několika stranách, sumarizujících ve třech jazycích jeho postupný vývoj a mediální ohlas.

V úterý 20. srpna 2019 došlo v Lužickém semináři k historické události, jíž se zúročilo mnohaleté snažení o pomoc starému fondu Hórnikovy lužickosrbské knihovny (tedy pomoc největší sorabistické knihovně na světě mimo území Lužice). Povodeň v roce 2002 zatopila i přízemí Lužického semináře včetně knihovny a starý fond byl závažně poškozen vodou. Některé knihy byly nenávratně zničeny, jiné se podařilo zachránit zmražením a následným vysušením, ale technický stav budovy zprvu nedovoloval (a vlastník, Ministarstvo školství, poté ani nedovolil) návrat fondu do původních prostor; knihy byly rozstrkány po bytech a knihovnách po celé Praze, nakonec ležely ve sklepních prostorech vršovické základní školy. Byly to divoké roky a knihám ani knihovně neprospívaly.

Roku 2009 se SPL směla do budovy Lužického semináře spolu s knihovnou vrátit, ale přece se nedostávalo financí na renovaci poškozených knih. Teprve přede dvěma lety se věci daly do pohybu, když byla na slavnostním výjezdu v Praze celá saská vláda, navštívila přitom saskou Kontaktní kancelář, takto jakýsi saský konzulát, a při té příležitosti i lužickosrbskou knihovnu. Tehdejší ministerský předseda Stanisław Tilich, Lužický Srb, který význam knihovny chápal, se nás zeptal, co pro ni může udělat. Hovořili jsme s ním právě o záchraně starých fondů a o jejich digitalizaci. Slíbil, že na to bude pamatovat, a přímo na místě pověřil svého člověka zjišťováním dalších informací. Agendu pak dotahoval nynější premiér Michael Kretschmer. Nejvíc se ovšem za knihovnu bil v Saském zemském sněmu lužickosrbský poslanec za CDU Marko Šiman, který docílil zásadního zvratu – vyjednal pro knihovnu dotaci ve výši 80 000 eur, tedy více než dva miliony korun a prosadil její schválení.

Slavnostnímu předání předcházely dlouhé měsíce čekání, kdy se již zdálo, že se nic neděje a nic pro knihovnu nebude, pak rychlý měsíc horečných příprav, kalkulování a sepisování projektu a poté opět několik měsíců čekání na vhodný termín. Ten nastal 20. srpna a dotace na projekt revitalizace Hórnikovy lužickosrbské knihovny byla přímo v Lužickém semináři konečně předána. Z rukou vedoucího saské Státní kanceláře a státního ministra Olivera Schenka (CDU) ji převzali Dawid Statnik, předseda Domowiny, a Lukáš Novosad, předseda SPL. Významný podíl na celé věci má David Michel, vedoucí Kontaktní kanceláře Svobodného státu Sasko, která má kulturní kontakty mezi Saskem a Českou republikou v gesci a se kterou má SPL již letité dobré vztahy a zkušenosti. O důležitosti celého projektu pak svědčí přítomnost náměstka ministra kultury ČR Vlastislava Ourody, místopředsedy Senátu Parlamentu ČR Jiřího Růžičky a předsedy Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí Tomáše Czernina.

Vzhledem k saské vnitrostátní administrativě je faktickým příjemcem dotace Domowina, která je spolu s SPL spolumajitelem Hórnikovy knihovny; koordinátorem projektu pak je Clemens Škoda, referent Domowiny pro kulturu a zahraničí. Realizátorem projektu je SPL a realizační tým se skládá z Elišky Oberhelové, vedoucí projektu (Národní památkový ústav), Martina Boukala a Terezy Hromádkové, knihovníků Hórnikovy lužickosrbské knihovny (studentů dějin umění a středoevropských studií na UK), a Hynka Oberhela, archiváře SPL (Státní okresní archiv Litoměřice). Po slavnosti nastala intenzivní práce na zahájení projektu a nyní se již nejvíce poškozené knihy restaurují.

NoLu, elobe in Česko-lužický věstník 9–10/2019