Sorabistika je věda o kultuře a jazyce Lužických Srbů, slovanského etnika žijícího na území dnešního Německa ve spolkových zemích Sasko a Braniborsko. Studovat ji samostatně lze na Katedře sorabistiky Lipské univerzity, sorabistické předměty ve své výuce ovšem pravidelně nabízejí také filozofické fakulty Karlovy univerzity a Masarykovy univerzity, Pedagogická fakulta Jana Evangelisty Purkyně a Technická univerzita v Drážďanech.

Lužičtí Srbové odnepaměti studovali na Karlově univerzitě, a to i v době, kdy Lužice už nebyla součástí českého království. Jak bylo zmíněno, nadace bratří Šimonů vypisovala každý rok stipendia pro lužickosrbské studenty, později tento úkol převzala československá vláda. V Praze tak byl založen první slovanský studentský spolek v celé rakouské monarchii. Byl to spolek Serbowka roku 1846, vydávající svůj časopis. I u zrodu Łužiskoserbského towarstwa Adolf Černý v roce 1907 stáli čeští a lužickosrbští studenti.

Zárodky lužickosrbských přednášek vidíme již u Josefa Dobrovského, který pořádal kolegia s lužickosrbskými studenty. Po obnovení české části Karlovy univerzity byly pořádány i přednášky sorabistické, zejména od roku 1901, kdy se zde stal významný slavista a etnolog Adolf Černý lektorem lužické srbštiny. Po první světové válce je jmenován docentem sorabistiky Černého žák Josef Páta, jenž se v roce 1933 stal profesorem sorabistiky. V souvislosti s tímto jmenováním byla zřízena katedra sorabistiky.

Prof. Páta byl za svoji činnost v roce 1942 popraven nacisty a po druhé světové válce jeho úlohu převzal Antonín Frinta a Mikławš Krječmar. Sorabistiku bylo možné v Praze studovat až do padesátých let, kdy bylo studium politickým rozhodnutím přesunuto do východoněmeckého Lipska. S tím souvisela i likvidace Lužického semináře.

Od šedesátých do osmdesátých let se sorabistikou zabýval prof. Jan Petr, jehož dílo, které v sorabistice má své místo, bylo bohužel poznamenáno svojí dobou. Po tragické smrti prof. Petra v roce 1989 se sorabistice věnoval prof. Zdeněk Urban, který studium oboru sorabistika na FF UK obnovil. Po úmrtí prof. Urbana pražskou sorabistiku reprezentuje PhD. Lucie Friedlaenderová a posléze Mgr. Richard Bígl, Dr. Markus Giger a Doc. PhDr. Leoš Šatava, CSc., na Univerzitě JEP v Ústí nad Labem Mgr. Zdeněk Valenta, na univerzitě v Lipsku je to Mgr. Kamil Štumpf a dr. phil. Timo Meškank (v Praze absolvoval část studia).

Po úmrtí prof. Urbana pražskou sorabistiku reprezentuje Lucie Friedlaenderová Ph.D. a posléze Richard Bígl, Ph.D. (v letech 2011–2013 šéfredaktor časopisu Rozhlad), Markus Giger, Ph.D., prof. PhDr. Leoš Šatava, CSc., prof. Petr Kaleta, Ph.D. a Jan Zdichynec, Ph.D., na Univerzitě JEP v Ústí nad Labem Zdeněk Valenta, PhD., na univerzitě v Lipsku je to Mgr. Stanislav Tomčík a dr. phil. habil. Timo Meškank (v Praze absolvoval část studia).

Nutno zmínit Historický ústav AV ČR, kde se sorabistice po léta věnoval PhDr. Zdeněk Boháč, CSc. a Slovanský ústav AV ČR, v němž působil PhDr. Josef Vlášek a prof. Antonín Měšťan. Po odchodu Mgr. Silvie Dziamové ze Slovanského ústavu se zde sorabistice věnuje její ředitelka doc. Helena Ulbrechtová a Katja Brankačkec Ph.D. Na MU v Brně se sorabistickým tématům věnuje Petr Kalina Ph.D. a Mgr. Josef Šaur.

V tomto smyslu nelze nejmenovat slavistu a baltistu prof. Jiřího Marvana, Giuseppa Maiella, Ph.D., Zuzanu Bláhovou-Sklenářovou, Ph.D. z FF UK, PhDr. Josefa Bartoně z KTF UK a znalce Lužice PhDr. Františka Vydru z Chrastavy.

Laicky se oboru věnuje Milan Hrabal, který dlouhá léta působil v Městské knihovně Varnsdorf a nadále o srbské Lužici publikuje články a organizuje přeshraniční setkání.