Básník, spisovatel, novinář, divadelní dramaturg a překladatel Benedikt Dyrlich dnes slaví 70. narozeniny.
Narodil se 21. dubna 1950 v obci Nowa Wjeska (německy Neudörfel) jako druhé ze šesti dětí rolníka, truhláře a známého lidového řezbáře Jakuba Dyrlicha. Matka mu zemřela, když mu bylo 16 let. V roce 1973 se oženil s Monikou Rozowskou s níž má dva syny, Marka a Kajetána.
Ve čtrnácti letech začal studovat biskupský přípravný seminář v Schöneiche nedaleko Berlína, později absolvoval pět semestrů katolické teologie v Erfurtu (1968–1970). Po dvouletém působení v divadle vystudoval dramaturgii v Lipsku (1975–1980), poté osm let pracoval jako dramaturg budyšínského divadla. Jedno volební období (1990–1994) byl poslancem saského zemského sněmu za sociální demokracii (SPD). Poté se stal šéfredaktorem večerníku Serbske nowiny, z něhož postupně vytvořil moderní médium. Současně byl předsedou Zwjazku serbskich wuměłcow a hlavním motorem Mezinárodního svátku lužickosrbské poezie (39 ročníků!), díky němuž lužickosrbská literatura získala větší zájem veřejnosti a dobré renomé jak doma, tak v zahraničí. V posledních letech se znovu zapojuje do politického dění a je rovněž aktivní v německém PEN klubu.
Jako básník vzešel z okruhu mladých autorů kolem básníka Kita Lorence. Vedle toho Dyrlichovu ranou tvorbu ovlivnil jeho zájem o polskou literaturu. Pozdější zkušenosti z politiky se promítly do jeho literární tvorby krátce po převratu (zejména sbírka Wotmach womory, 1997). Tehdy se ve svých básnických reflexích vyrovnával se zklamáním z toho, co jeho národu přinesl politický a hospodářský vývoj po roce 1990. Novinářská praxe vnesla do jeho poetiky věcnost a jistou úspornost. Jeho verš se zprozaizoval a zbavil rýmu. Na rozdíl od svých začátků, kdy navazoval na poetiku svého učitele Lorence, se v tomto období více obracel do srbské Lužice a k národní problematice, i když v posledních letech tato tendence již není tak výrazná. První báseň zveřejnil v roce 1967. Od té doby vydal více než dvacet knižních titulů, převážně básnických sbírek, a to jak v lužické srbštině, tak v němčině. Jeho poezie byla přeložena do ukrajinštiny, polštiny, ruštiny, slovenštiny, srbštiny a češtiny. On sám překládá poezii především ze slovanských jazyků. Významný je také jeho podíl na překladu nového vydání Starého zákona v hornolužické srbštině. Velký ohlas u čtenářů vzbudil jeho zatím poslední opus – dvoudílné memoáry nazvané Doma we wućekach (2018, 2019), v nichž na základě svých zápisků a korespondence přináší nevšední pohled politické, kulturní a společenské dění v srbské Lužici v letech 1964–2018.
Benedikt Dyrlich je bez nadsázky „velkým básníkem malého národa“, jak napsal literární kritik Ivo Harák v doslovu k autorově českému výboru z poezie nazvanému Naléhavá poezie. Spolu s předsednictvem Společnosti přátel Lužice mu přeji pevné zdraví, elánu (jehož nedostatkem nikdy netrpěl) a hodně inspirace do dalších let. Čtenářům připojujeme pro potěchu několik autorových básní.
Milan Hrabal