Básník, spisovatel, novinář, divadelní dramaturg a překladatel Benedikt Dyrlich dnes slaví 70. narozeniny.

Narodil se 21. dubna 1950 v obci Nowa Wjeska (německy Neudörfel) jako druhé ze šesti dětí rolníka, truhláře a známého lidového řezbáře Jakuba Dyrlicha. Matka mu zemřela, když mu bylo 16 let. V roce 1973 se oženil s Monikou Rozowskou s níž má dva syny, Marka a Kajetána.

Ve čtrnácti letech začal studovat biskupský přípravný seminář v Schöneiche nedaleko Berlína, později absolvoval pět semestrů katolické teologie v Erfurtu (1968–1970). Po dvouletém působení v divadle vystudoval dramaturgii v Lipsku (1975–1980), poté osm let pracoval jako dramaturg budyšínského divadla. Jedno volební období (1990–1994) byl poslancem saského zemského sněmu za sociální demokracii (SPD). Poté se stal šéfredaktorem večerníku Serbske nowiny, z něhož postupně vytvořil moderní médium. Současně byl předsedou Zwjazku serbskich wuměłcow a hlavním motorem Mezinárodního svátku lužickosrbské poezie (39 ročníků!), díky němuž lužickosrbská literatura získala větší zájem veřejnosti a dobré renomé jak doma, tak v zahraničí. V posledních letech se znovu zapojuje do politického dění a je rovněž aktivní v německém PEN klubu.

Jako básník vzešel z okruhu mladých autorů kolem básníka Kita Lorence. Vedle toho Dyrlichovu ranou tvorbu ovlivnil jeho zájem o polskou literaturu. Pozdější zkušenosti z politiky se promítly do jeho literární tvorby krátce po převratu (zejména sbírka Wotmach womory, 1997). Tehdy se ve svých básnických reflexích vyrovnával se zklamáním z toho, co jeho národu přinesl politický a hospodářský vývoj po roce 1990. Novinářská praxe vnesla do jeho poetiky věcnost a jistou úspornost. Jeho verš se zprozaizoval a zbavil rýmu. Na rozdíl od svých začátků, kdy navazoval na poetiku svého učitele Lorence, se v tomto období více obracel do srbské Lužice a k národní problematice, i když v posledních letech tato tendence již není tak výrazná. První báseň zveřejnil v roce 1967. Od té doby vydal více než dvacet knižních titulů, převážně básnických sbírek, a to jak v lužické srbštině, tak v němčině. Jeho poezie byla přeložena do ukrajinštiny, polštiny, ruštiny, slovenštiny, srbštiny a češtiny. On sám překládá poezii především ze slovanských jazyků. Významný je také jeho podíl na překladu nového vydání Starého zákona v hornolužické srbštině. Velký ohlas u čtenářů vzbudil jeho zatím poslední opus – dvoudílné memoáry nazvané Doma we wućekach (2018, 2019), v nichž na základě svých zápisků a korespondence přináší nevšední pohled politické, kulturní a společenské dění v srbské Lužici v letech 1964–2018.

Benedikt Dyrlich je bez nadsázky „velkým básníkem malého národa“, jak napsal literární kritik Ivo Harák v doslovu k autorově českému výboru z poezie nazvanému Naléhavá poezie. Spolu s předsednictvem Společnosti přátel Lužice mu přeji pevné zdraví, elánu (jehož nedostatkem nikdy netrpěl) a hodně inspirace do dalších let.  Čtenářům připojujeme pro potěchu několik autorových básní.

Milan Hrabal

Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.

 

Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Naléhavá poezie, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Plav 6/2006, přeložil Milan Hrabal.
Uveřejněno in Plav 6/2006, přeložil Lukáš Novosad.
Uveřejněno in Nástin dějin a literatury Lužických Srbů, přeložil Radek Čermák.