Se zpožděním jsme se dozvěděli, že 14. července zemřel v rodinném kruhu ve věku 67 let prof. Jindřich Kabát. Spisovatel, politik, psycholog, vysokoškolský učitel, otec pěti dětí, ale kromě toho rovněž významný sorabofil, který ze své vysoké pozice pomáhal restartovat oficiální česko-lužickosrbské vztahy, jež byly umlčeny okupací Československa v létě 1968.

Aby nedošlo k mýlce: na privátní rovině vztahy trvaly i po srpnové okupaci, ale oficiálně přestaly na dvacet let existovat. Lze říct, že první polovinu 90. let stály vzájemné politické vztahy na křesťanském základu – po Kabátově politickém konci se jako další politická reprezentace začala o Lužické Srby zajímat až Zemanova vláda. Při budování oficiálních vzájemných vztahů tak z české strany od druhé půle 90. let vystřídali křesťanské demokraty demokrati sociální a komunisté. Tak to trvá dodnes.

Jindřich Kabát byl po sametové revoluci zvolen předsedou KDU, po jejím sloučení s ČSL byl místopředsedou KDU-ČSL. V roce 1992 byl jmenován ministrem kultury ČR, ve funkci zůstal do roku 1994. Působil také jako první náměstek ministra vnitra, člen Výboru ministrů EU, člen mezivládní Komise ministrů vlád ČR a SR, která odpovídala za rozdělení bývalého Československa, místopředseda českého výboru UNESCO, poradce ministra zahraničních věcí či jako ředitel Evropské akademie pro demokracii.

Před vstupem do politického života nebyl členem žádné politické strany, působil jako klinický psycholog LF UK v Praze, v Ústavu pro výzkum kultury, v letech 1983–1989 na katedře herectví DAMU, dále jako psycholog Činohry Národního divadla, přednášel na Vyšší odborné škole žurnalistky či na Teologické fakultě University Karlovy. Po roce 2000 přednášel jako profesor a ředitel evropského projektu Christopher Newport University, VA, USA, a na Anglo-americké univerzitě v Praze. Ve výuce se soustředil na psychologii umění, sociální patologie a studium totalitních režimů. Z jeho publikovaných titulů je nejvýznamnější kniha Psychologie komunismu 2011.

Syn Martin Kabát k otcově úmrtí napsal: „Táta byl neskutečnej frajer. Nikdy v životě neuhnul ani komunistům, ani jinému zlu. Jsem na něj pyšnej a vděčnej vůbec za celou mojí rodinu, mámu a sourozence. Díky nim mohl být doma a mohl mít v době nemoci tu nejlepší možnou péči. Také děkuji organizaci Cesta domů. Tatínek odešel obklopen modlitbami a zpěvem a s výrazem tak pokojným, že není pochyb, že je v Božích rukou. Táto, děkuju Ti za vše a hluboce smekám před tím, cos dokázal a pro nás celý život dělal! V nebi musí být velké veselení!“

V úřadu českého ministra kultury Jindřich Kabát oficiálně navštívil Lužici, Lužickosrbský dům, Domowinu. Spolupracoval s dlouholetým lužickosrbským „ministrem zahraničí“ čili referentem Domowiny pro zahraničí Jurijem Łušćanským. Oba muže pojilo letité přátelství, Kabát (žák Jiřího Mudry, odtud pramenila jeho láska k srbské Lužici) také do češtiny přeložil několik Łušćanského básní – několik překladů bylo kdysi uveřejněno v tehdejším spolkovém časopise Přehled lužickosrbského kulturního života, jenž vycházel v 70. letech; jeden se objevil také v českém výboru z Łusćanského poezie Ruměnec broskví (báseň Pohádková dívka, viz níže v galerii). Kromě tohoto autora překládal Kabát lužickosrbskou poezii Lioby Weclichec-Förtschové.

Čest jeho památce!