Nejen Společnost přátel Lužice má svůj sorabistický blog. Již od srpna 2017 provozuje Lužickosrbský institut (Serbski institut) v Budyšíně internetovou platformu „Lausitz – Łužica – Łužyca. Aspekte der Beziehungs- und Verflechtungsgeschichte einer zentraleuropäischen Brückenlandschaft“. Ta stojí za zmínku proto, že svým zaměřením, vícejazyčností a snadnou dostupností je to mezi sorabistickými výdobytky výjimečný produkt. 

Začněme objasněním uvedeného předlouhého podtitulu – avšak místo jeho doslovného překladu, který by v češtině zněl notně kostrbatě, se pokusme o opis: cílem sorabistického vědeckého blogu je vytvořit prostor pro uveřejnění kratších odborných textů, které nahlížejí na dějiny Lužice jako na vícejazyčný a multietnický prostor, v němž se stýkaly (ale samozřejmě též potýkaly) vlivy lužickosrbské, německé, polské a české. Východiskem příspěvků by měla být sorabistická perspektiva, jejímž prizmatem se bude nahlížet na transnacionální dějiny Horní a Dolní Lužice.

Co tato šedivá teorie znamená v praxi? Dosud uveřejněné příspěvky lze rozdělit do dvou kategorií. Zveřejňovány zde jsou zprávy z workshopů a kolokvií, které proběhly na půdě Lužickosrbského institutu. Podstatně početnější jsou ovšem původní studie kratšího rozsahu, které by v odborném periodiku odpovídaly rubrice miscelaneí. Jejich vznik je motivován rozličnými výročími – např. 400. narozeninami faráře Albina Mollera, vydavatele prvního lužickosrbské tištěné knihy, které připomněl Pětš Šurman –, jsou odvozeny od aktuálního výzkumu vědeckých pracovníků institutu – pro českou sorabistiku upozorněme na příspěvek Jany Piňosové o vzdělávání lužickosrbského dorostu v Československu po druhé světové válce – či představují často neznámé a nanejvýš zajímavé prameny k lužick(osrbsk)ým dějinám. Edmund Pjech tak v sérii článků upozornil na záznamy z vizitací ve farnosti Slepo ve dvacátých letech 20. století, Friedrich Pollack připomněl filmové záznamy velikonočních jízd pořízené v meziválečné době pro potřeby filmových týdeníků.

Pro českou sorabistiku a české sorabisty by tento projekt nemusel být nezajímavý. Za prvé zde jedním z hlavních tematických okruhů, které jednotlivé příspěvky řeší, jsou právě různé formy koexistence Lužických Srbů nejen s německými, ale i slovanskými sousedy, Čechy a Poláky. Kromě již zmíněného článku Jany Piňosové se zde Friedrich Pollack zabýval lužickou tematikou v polské žurnalistice na sklonku druhé světové války. Za druhé by tento blog neměl být uzavřenou platformou pro zaměstnance Lužickosrbského institutu, ale naopak jeho cílem je otevírat prostor k diskusi mezi sorabisty bez ohledu na jejich institucionální zázemí. Koneckonců několik textů zabývajících se lužickosrbsko-českými vztahy zde uveřejnil též autor těchto řádek. Domnívám se, že například pro české studenty zabývající se sorabistickými tématy by se mohlo jednat o velmi zajímavou možnost, jak publikovat dílčí závěry svého výzkumu. Tím spíše, že jazykem příspěvků – s ohledem na mnohojazyčnou rozkročenost blogu – může být i čeština.

Ladislav Futtera