O půlnoci z neděle 22. března na pondělí 23. března začal v Sasku platit nový státní režim, podobný zdejšímu: zákaz vycházení, podle nařízení vlády je doslova „obyvatelstvu zakázáno opustit vlastní čtyři zdi bez dobrého důvodu. Kdokoli, kdo se nachází na ulici během jakékoli kontroly ze strany regulačních orgánů, musí uvést důvody, proč je mimo domov.“ K těm povoleným patří například cesta do práce, k lékaři nebo na nákup. Pohybovat venku se lidé smějí sami, maximálně v pětičlenných rodinných skupinách. Nebude-li režim upraven nebo odvolán, platí do 20. dubna 2020.
Takto formulované nařízení myslím jednoznačně a srozumitelně sdělilo, že kromě jiných letošních velikonočních akcí je zrušeno také jutrowne jěchanje křižerjow neboli velikonoční křižácké jízdy. Leč na přímý dotaz mi to nikdo z lužickosrbských přátel nechtěl otevřeně potvrdit. Naopak bylo znát (tedy nakolik to umožňuje online prostor), že v Lužici narostlo napětí; jako by si nikdo nechtěl pravdu okolo osudu jízd připustit. Vlastně se začalo formálně bojovat za národní věc, což znamenalo, že se stále někdo doptával na budyšínských úřadech, zda se nedělní nařízení vztahuje také na prastarý lužickosrbský zvyk. Dva dny se tak Lužičtí Srbové udržovali v nejistotě, zda se jízdy uskuteční, v jaké podobě, nebo zda opravdu jsou zakázány.
Nervozity neustále přibývalo a patrně také někomu z úředníků došla trpělivost. Proto dnes, v úterý 24. března, Zemský úřad v Budyšíně uvedl aktualizovaným prohlášením věci na svou míru: „Dostáváme mnoho dotazů, zda se tradice velikonočních jízd letos může uskutečnit. Státní ředitelství Saska informovalo Okresní úřad v Budyšíně, že letošní velikonoční jízdy jsou ZAKÁZÁNY. Do 5. dubna platí obecná vyhláška ministerstva sociálních věcí, která upravuje přísné omezení pohybu. Je však třeba také poznamenat, že obecná vyhláška, která vstoupila v platnost 19. března 2020, o zákazu veřejných a neveřejných akcí, jakož i setkání lidí, je prozatímně platná do 20. dubna 2020. Událost, jako je velikonoční jízda, není při uplatňování této obecné směrnice rovněž možná.“
I přes výslovné ujištění, jak se věc má, se lužickosrbští přátelé nejspíš ještě pokusí vymyslet, jak tradici zachránit. V jednoznačně nejdivočejší lužickosbské diskusi na internetu za dlouhá léta – odehrává se pod facebookovým příspěvkem Lužickosrbského rozhlasu o zákazu jízd – například zaznělo, že by všude mohlo vyjet jen několik koňů s velkými rozestupy mezi sebou; šéf budyšínského mediálního a filmového studia SAEK Michał Cyž zašel ještě dál a sdělil, že jízdy proběhnout musí, i kdyby z každé farnosti měl vyjet jediný kůň v pět hodin ráno a jenom obšlápnout kostel. Pokud se však nakonec nic nestane a jízdy letos padnou, mějte na paměti, že žijeme historii: předseda Společnosti Cyrila a Metoděje Jurij Špitank v reakcí na rozhodnutí úřadů řekl, že není známo, zda někdy velikonoční jízdy za staletí svého trvání zcela odpadly; možná prý ve 13. století kvůli moru, možná za třicetileté války. Ale třeba v průběhu světových válek se jezdilo; dokonce i v roce 1945, kdy – jak vzpomíná Alfons Frencel ve své knize Křižerjo na straně 80 – vyjela procesí z Kulowa a z Ralbic, zatímco jim nad hlavami létaly sovětské bombardéry.
Jde tedy skutečně o bezprecedentní rozhodnutí, které zřejmě zanechá v lužickosrbských duších šrám. A patrně nejen v nich: na přiložené fotografii je vidět, že velikonoční křižácké jízdy jsou v Lužici divácky populární dlouhodobě, že nejde o turistickou radost posledních tří desítek postsocialistických let. Obraz je z nádvoří kláštera Mariina hvězda v Pančicích a byl pořízen roku 1924. Letos však dvůr osiří.
Lukáš Novosad