„V sobotu 6. února odešel do literárního nebe dobrý přítel Lužických Srbů i můj – Peter Čačko.“ Tak začal svůj post, v němž na Facebooku oznámil kamarádovo úmrtí, Milan Hrabal. Peter Čačko zemřel v Bratislavě ve věku nedožitých pětaosmdesáti let a byl to významný slovenský sorabista a překladatel také z řady dalších jazyků. Níže M. Hrabal pokračuje připomínkou a přehlídkou nebožtíkových aktivit, vlastně jeho životopisným heslem.
Peter Čačko (*18. 4. 1936, Vranov nad Topľou – † 6. 2. 2021, Bratislava): publicista, autor článků, recenzí, reportáží, rozhovorů, lektorských posudků, odborných referátů. Překladatel z angličtiny, ruštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny, srbštiny, češtiny a lužické srbštiny. Nakladatelský a časopisecký redaktor, dlouholetý ředitel Mezinárodního domu umění pro děti BIBIANA v Bratislavě, viceprezident Občanské sdružení Hans Christian Andersen. Amatérský zpěvák, varhaník a dirigent církevního pěveckého sboru. To všechno Peter byl.
Jako překladatel vydal více než sedmdesát knižních titulů (převážně pro mládež), hojně publikoval také v časopisech. Za překlady z polštiny získal několik ocenění, mimo jiné Cenu polské sekce IBBY (1993). Z české literatury přeložil například trojdílný román Františka Flose Lovci orchidejí, dívčí román Heleny Šmahelové Magda nebo sci-fi Karla Pacnera První let na Mars 1988–1999.
Kromě intenzivních přátelských a překladatelských kontaktů s Polskem byl Peter Čačko dlouholetým příznivcem Lužických Srbů. Díky němu zejména v osmdesátých a devadesátých letech 20. století fungovala mezi slovenským nakladatelstvím Mladé letá a lužickosrbskou Domowinou čilá vydavatelská výměna. Sám Čačko překládal převážně pohádky pro děti. Knižně mj. vydal tituly Jurij Krawža: Peter ze smolného zámku, Angela Stachová: Hadí kráľ, Jan Wornar: Tri krásavice, Měrćin Nowak-Njechornski: Zlaté gazdowstwo. Časopisecky publikoval překlady povídek (například Dopis vnukom Jurije Brězana nebo Ruský pacient Jurije Kocha).
Často býval hostem lužickosrbského festivalu poezie a významně se zasloužil o vydání antologie lužickosrbské poezie Madona má červenú dušu, která byla vůbec první takovou publikací na Slovensku. Z ní k této smutné události vybíráme překlad básně Marji Krawcec, na němž se Čačko podílel spolu s kolegyní, básnířkou Danou Podrackou:
v mojej dedinke
nepotrebujú psy
na stráženie
cenia sa skôr
ľudské myšlienky
presýpajú sa každú sobotu
prepadávajú cez sito
zriedka odcudzené zvuky
po strnisku
motajú sa ľudia
na blízke smetisko
s vymetenou hlavou
Peter Čačko byl za svou dlouholetou podporu a propagaci lužickosrbské kultury v roce 2010 oceněn prestižní Cenou Domowiny. Jeho posledním dílem pro Lužici byla spolupráce na sbírce překladů poezie Benedikta Dyrlicha Ryba a rak v piesku spievajú, která vyšla na sklonku loňského roku jako knižního příloha literárního časopisu „o poézii a básnikoch“ Vertigo.
V Čačkovi odešla slovenské kultuře důležitá osobnost a velice bude chybět také přátelům v Polsku a Lužici. Vzpomínám na setkávání se srdečným člověkem, jakých moc není. Pozdravuj tam nahoře všechny přátele, Peter!
Milan Hrabal
