V Budyšíně bylo v pátek 24. ledna 2020 po několika letech rekonstrukce znovu otevřeno hlavní vlakové nádraží. Podle reportáže Lužickosrbského rozhlasu nyní dům připomíná staré nádraží jenom zvenku, zevnitř jde o zcela nový prostor, čtyři poschodí obchodů a kanceláří, které poskytly spoustu nových pracovních míst atd. Večerník Serbske Nowiny popsal nový vnitřek nádraží ve své páteční noticce takto: „Umístěna je tu nová pobočka krajského úřadu se sociálním úřadem a úřadem pro mládež, kavárna, pokladna, kanceláře Účelového sdružení Dopravního svazu Horní Lužice a Dolního Slezska (ZVON) a zdravotní pojišťovny Barmer.“ Šlo zkrátka o velký den v životě malého města Budyšín.
V oné rozhlasové zprávě redaktora Bena Bělka ze slavnostního otevření nádraží se k jejímu konci praví: „Jeden se diví, co všecko se dá udělat s jedním pomalu se rozpadajícím domem, který není víc potřeba. Radost ale asi neměli ti, jimž leží na srdci dvojjazyčnost prostoru. Zvenku nádraží je pořád dvojjazyčný nápis Bahnhof Bautzen / Dwórnišćo Budyšin, ale vevnitř v tuto chvíli lužickosrbsky není nic. Ale jak mi v této mase lidí řekl předseda Domowiny Dawid Statnik: Ano, je přislíbeno, že nádraží bude dvojjazyčné – tím se myslí, že budou dvojjazyčné všechny cedule, ukazatele atd., které musí podle zákona dvojjazyčné být.“
A teď se zbývá ptát: proč se redaktor netáže vrchního představitele Domowiny či dalších zodpovědných představitelů města, jak je možné, že v den slavnostního otevření takto významné veřejné stavby není vše, jak má být? A otázky přibývají: co dělali zodpovědní činitelé jak v Domowině, tak na městě, že ani několik let rekonstrukce nestačilo, aby vše bylo v pořádku nachystáno na slavnostní otevření takto významné veřejné stavby? Aby stavba mohla být prezentována náležitě hrdě jako vzor příkladného soužití obou národů? Z dalších vnucujících se otázek už bolí srdce: skutečně bude dvojjazyčné jen to, co dle zákona musí být? Nelze dělat také věci, které zákon výslovně nestanovuje, ale na nichž se lze lidsky domluvit? A lze doufat třeba v to, že otevření nové veřejné městské budovy přinese využití dějinné šance, tedy že nápisy německé a lužickosrbské budou stejně velkým písmem? Anebo to bude jako vždycky – tedy nejjednodušším titěrným způsobem, aby kozy neubylo a vlk se přitom nasytil?
Lukáš Novosad