Dnes je to úředně dvě stě let, co se narodila „naše paní Božena Němcová“. (I když jisté to není, mohlo to být taky o tři nebo dokonce čtyři léta dřív.) Dáma, která čněla nad okolí krásou, inteligencí, schopnostmi a z které jsme si v Čechách udělali světlo proti temnotám. (Vlastně je prima, že když je zle, vzhlížíme k těm, kteří se vymykali a šli proti zdejší přirozenosti jako ona, Masaryk, Havlíček nebo jim podobní.) Němcová ční nade všemi také coby česká autorka v Lužici, je tam z našich slovesných tvůrců nejpřekládanější. Samozřejmě byly uvedeny její pohádky (bohužel stále ne všechny). Hodně se jí věnovala Mina Witkojc, která začátkem třicátých let přeložila do dolní lužické srbštiny Źiwu Baru (ta vyšla naposled roku 2017 na pokračování v novinách Serbski Casnik), W groźe a pod grodom (čili V zámku a podzámčí) a Barušku.
Ale především její Babička má tři překlady, z nichž jeden je torzo a dva vyšly tiskem. Na takové skóre jiná česká kniha nedosáhla: Máchův Máj má tři, respektive čtyři překlady, když budeme počítat i úryvek dolnosrbský, ale celý a knižně vyšel jedenkrát. Bezručovy Slezské písně mají dva knižní překlady, Komenského Labyrint světa a ráj srdce má dva překlady, ale jeden je úryvek a druhý sice (pravděpodobně) je komplet, leč nikdy nevyšel.
Babičku poprvé přeložil roku 1883 Filip Rězak pod názvem Naša wowka – můžeme na ten titul hledět jako na typické oslovení pro babičku v Lužici (stejně jako se říká matce „naša mać“), zároveň v tom přivlastnění můžeme zahlédnout tehdejší vzhlížení lužickosrbské kultury k české. Ukázku z tohoto překladu si můžete přečíst v Lužickosrbské čítance Josefa Páty. Druhý překlad vyšel roku 1962 už pod přesným názvem Wowka; pořídili jej Hanaróža Völkelowa a Pawoł Völkel. V odborném lužickosrbském časopise Lětopis dvakrát o překladech Babičky do lužické srbštiny psal Jiří Mudra: poprvé spolu s Janem Petrem publikovali článek Serbske přełožki Wowki Boženy Němcoweje (1968), podruhé vydal sám příspěvek J. Libšowy přełožk „Wowki Boženy Němcoweje“ (1978). Němcová má také své skromné heslo na lužickosrbské Wikipedii.
Čili buďte hrdi na naši autorku a čtěte ji, klidně lužickosrbsky.
Lukáš Novosad