Letos naposled popisuje Martin Boukal své zážitky z průběhu svého (vinou koronavirové pandemie výjimečného) sorabistického stipendia na univerzitě v Lipsku. Ačkoli v Lipsku…

Milí přátelé, tenhle příspěvek píšu už z Prahy, protože na svátky jsme se vypravili po téměř čtvrt roce opět domů. Kromě toho teď v Německu vypukl tvrdý lockdown a bude nepochybně příjemnější jej přečkat v domácím prostředí. Univerzitou nečekaně prodloužené vánoční prázdniny mi zabránily přednést referát o katalánské literatuře ☹ Tak snad se dočkám v lednu (vzhledem k lockdownu bude semestr nejspíš pokračovat až od jedenáctého ledna).

Jak vlastně vypadá lipský advent „w časach korony“? Přestože je Lipsko nejméně zasaženým okresem v celém Sasku (například oproti Budyšínu tam nové případy přibývají polovičním tempem), poctivě se zde dodržují veškerá opatření. Nekoná se tak tradiční adventní trh ani si nemůžete na ulici koupit svařák. To ale neznamená, že by město zelo prázdnotou. Lidé se chodí kochat vánočním stromem, kolem kterého se místo adventního rozprostřel trh farmářský. Doslova na každém rohu je slyšet hudbu v podání nejrůznějších nástrojů nebo třeba trojice zpěvaček v rouškách přímo pod stromem.

Zcela nezmizely ani adventní koncerty, jen se tak trochu schovaly do místních kostelů, kde se z nich staly adventní bohoslužby. Lidé si tak mohli přijít poslechnout krásnou hudbu, obohacenou o duchovní slovo. Velmi aktivní v tom bylo hlavně místní katolické proboštství, kde se takové bohoslužby/koncerty konaly každý víkend. V evangelickém Thomaskirche se zase udržely tradiční Mottete. S přitvrzením posledních dní však hudba musela utichnout i zde.

I přesto je adventní atmosféra patrná na každém kroku. V oknech den ode dne přibývají svícínky a všude visí Ochranovské hvězdy v rozličných barvách a velikostech. Krášlí domy, ulice, kostely, a dokonce i jeřáby ?. Není divu, že i my jsme zatoužili po hvězdě, vykoupili barevné papíry v místním papírnictví a oddali se vánočnímu tvoření (výsledek posuďte sami).

Přestože je v Lipsku tepleji než v Praze (na zahradách jsme viděli i palmy…), chladno dorazilo už i k nám na kolej. Zebe nás především při dlouhém vysedávání před monitory, proto Aňa nelenila a během méně záživných částí přenášek zhotovila z nakoupené vlny pěkné a především hřejivé podsedáky. Jinak jsme vzali zavděk výbavou z domova v podobě vlňáků a teplých svetrů. A kde nepomůže svetr, pomůže svařák s ginem ?.

Kvůli omezení pohybu jsme se museli dočasně vzdát delších výletů za hranice města –⁠ místo nich jsme se vrhli do pěšího průzkumu bližšího okolí. Díky tomu jsme v jinak úplně placatém Lipsku objevili hned dva kopce. Oba jsou, pravda, umělé (jeden byl vytvořen navezením suti po válečném bombardování města, druhý je ve skutečnosti důlní haldou), ale to nic neubírá na kráse výhledům, které skýtají. V docházkové vzdálenosti se nalézá také Markleeberské jezero (ve skutečnosti opět pozůstatek těžby) s promenádou jak od moře a ruina kostela ve vsi Wachau.

I přes složitou současnou situaci vám s Aňou přejeme „žohnowane Hody a wosebje strowe nowe lěto“ a těšíme se (kromě vánočního digitálního detoxu), na studium v novém roce. Pokud okolnosti dovolí, budeme se vám opět hlásit.

Martin