Kardinál Duka, světící biskupové Malý a Wasserbauer a také bohoslovci navštívili Lužici – přinášíme překlad reportáže novináře Bena Bělka, kterou uveřejnil v týdeníku Katolski Posoł. Podotkněme, že Bělk dělal návštěvě pražských bohoslovců v srbské Lužici průvodce.
S tím asi pražský arcibiskup, Dominik kardinál Duka (77), nepočítal – že přijede v pondělí 7. září do katolické Lužice a hned večer bude v Nuknici u Smolů hladit krávy! S úsměvem k tomu řekl: „Nepamatuji se už, kdy mi naposledy živá kráva koukala tak hluboko do očí.“
Podobně se asi vedlo i ostatním z jeho skupiny. S kardinálem do katolické Lužice přijeli též biskupové Václav Malý a Zdeněk Wasserbauer z Prahy společně s deseti bohoslovci. Pro mnohé to byl úplně první kontakt s Lužickými Srby. Kardinál Duka však již loni 2. července světil v Róžantu s Lužickými Srby poutní mši svatou.
Pražští přátelé Lužických Srbů kolem Lužického semináře a svého předsedy Lukáše Novosada jim sestavili bohatý program – farář Beno Jakubaš tak delegaci v Radworu přiblížil farní život a blahoslaveného Alojse Andrického. Mateřinka Mónika Jurkowá pak hostům ukázala dvojjazyčné fungování katolické školky. „Vaše čeština je krásná!“ děkovali jí hosté.
Zcela se pak mladí bohoslovci divili, s kolika lidmi u nás mohou rozmlouvat česky – zejména s baćońským farářem Geratem Wornarem, v Ralbicích s farářem Šćěpanem Delanem, s prodavačem na budyšínských trzích, v děkanské pokladnici, na úřadu Domowiny, na pouti do Róžantu, s obyvateli Nuknice a ještě s mnohými dalšími.
À propos Nuknice: aby v pondělí večer do vesnice přijela taková skupina lidí, to se tam asi běžně nestává. Čekalo tu na ni zhruba čtyřicet vesničanů všech generací u své budoucí kapličky. S tím hosté určitě nepočítali. A nejspíš ještě méně očekávali, že s nimi vesničané společně půjdou po vsi, nahlédnou do chlévů Marka Smoły a setkají se při zábavě v místní klubovně. Když jim nukničanské děti ještě zazpívaly, nemohl se kardinál Duka při večeři vynadivit: „Zažíváme právě nevšední rodinnou a také křesťanskou atmosféru. Uchovejte si ji, je základem života!“ Když se bude kaplička příští rok v létě světit, chtějí někteří z bohoslovců do vesnice opět přijet. To přislíbili předsedovi spolku Nukničanská kaplička Romanu Nukovi.
Také pro Domowinu byli tito čeští hosté něčím docela zvláštním – ještě nikdy v dějinách Lužickosrbského domu do něj totiž žádný kardinál nevstoupil. Předsedové Domowiny a Bratrstva Cyrila a Metoděje Dawid Statnik a Jurij Špitank poreferovali hostům o našich záležitostech. Zároveň museli odpovědět na mnoho otázek o lužickosrbském školství, politickém zastoupení a také o evangelických Lužických Srbech. Zájemci si rovněž ve výtiscích Katolského Posoła, jež jim předal redaktor Rafael Ledźbor, přečetli reportáže o loňské návštěvě kardinála v Róžantu a o nedávném svěcení sochy svaté Marie na Staroměstském náměstí v Praze. Pan Ledźbor jim časopis také představil. Kardinál Duka pak vzpomínal na své výlety k dědečkovi a babičce do Varnsdorfu po druhé světové válce. V paměti mu utkvělo, že na bohoslužby tam tehdy pořád chodily i Lužické Srbky v národních krojích, a někdy rovněž celé lužickosrbské rodiny.
Při jedné otázce si pak obě strany velmi dobře porozuměly: „Kolik vás vlastně dohromady je?“ Lužičtí Srbové zmínili počet předplatitelů Katolského Posoła (1 900) a deklarovaných lužickosrbských katolíků (10 000–12 000). Kardinál Duka pak mluvil o známém klišé, že je Česko – mimo Albánii – údajně nejateističtější země Evropy. „Ale to není pravda!“ řekl. Přece zná oficiální statistiku, podle které nechce třetina obyvatel Česka o Bohu nic slyšet, druhá třetina se přiznává ke křesťanství a třetí míní, že „musí určitě být něco mezi nebem a zemí“. Ty pak kardinál nazývat ateisty nechce.
Dvoudenní výlet za katolickými Lužickými Srby byl pro skupinu z Pražského arcibiskupství studijními prázdninami. Také proto zřejmě kardinál a biskupové na svátek Narození Panny Marie, 8. září, slavili mši svatou, ale nijak veřejně nevystupovali. Avšak co řekli bohoslovci bezmála jednohlasně při loučení? „Teď máte vy, katoličtí Lužičtí Srbové, několik nových přátel.“ A znělo to zatraceně upřímně a vůbec ne jako pouhý naučený kompliment.
Beno Bělk
(Přeložil a fotografoval Kryštof Peršín. Originál Bělkova textu a další fotografie Bena Bělka a Rafaela Ledźbora z pražské bohoslovecké návštěvy v Lužici naleznete v Katolském Posołu 37/2020 v čísle z 13. září 2020.)