V závěru loňského roku, přesně v pondělí 7. prosince 2020, zemřel někdejší mnichovohradišťský pan učitel Josef Brož. Jeho jméno nejen tuzemským sorabistům ani sorabofilům patrně nic neřekne, přesto je dobrého znát. Brož totiž patřil k těm stovkám, možná tisícům nijak prominentních přátel Lužických Srbů, pro něž vztah k nejmenším slovanským sousedům byl samozřejmý, na celý život a jenž jím ovlivňoval další lidi, přestože sám v centru nikdy nestál. Vzpomíná na něj Jaromír Jermář, jeden z jeho dávných žáků.
Josef Brož se narodil 27. ledna 1921 v rolnické rodině ve Lhoticích u Mnichova Hradiště. Po měšťance v Mnichově Hradišti absolvoval gymnázium v Turnově a poté učitelský ústav v Plzni. Později vystudoval ještě pedagogiku a psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Vyučoval v Rochlicích, Osečné, Světlé pod Ještědem a ve Smržovce v severních Čechách. Začátkem padesátých let mu z politických důvodů bylo znemožněno dále učit, a tak pracoval jako dělník v závodě LIAZ v Mnichově Hradišti. V té době se oženil a s manželkou Alenou žil v témže městě. Teprve v šedesátých letech se směl vrátit do školství, učil na I. ZDŠ v Mnichově Hradišti. Vyučoval český jazyk a literaturu, zeměpis, dějepis a občanskou nauku. Menší úvazek měl i na městském gymnáziu. Byl vynikajícím pedagogem, dokázal žáky i studenty zaujmout obrovskými znalostmi a poutavým výkladem.
Měl jsem to štěstí, že mě pan učitel Brož učil od 6. do 9. třídy, poslední dva roky dokonce byl našim třídním. Velkou pozornost věnoval národnímu obrození. Z každého jeho slova byla cítit láska k naší zemi a rodnému kraji. Pozornost věnoval slovanským národům, zejména Lužickým Srbům. Právě on mě přivedl k zájmu o historii a nejmenší slovanský národ. Byl pamětníkem táborů lidu na podporu Lužických Srbů v roce 1933 a 1945 na vrchu Mužský. Když jsem později organizoval o Velikonocích zájezdy do Lužice, byl jejich častým účastníkem. Zájem o tyto zájezdy, při nichž jsme často naplnili dva autobusy, jsem přičítal i působení pana učitele.
Brož od mládí miloval poezii a psal básně, po roce 1948 je však nesměl publikovat. Teprve po roce 1990 vyšlo několik desítek jeho básnických sbírek. Ty verše jsou prodchnuty láskou k přírodě, rodnému kraji i naší zemi. Roku 2010 byl oceněn jako Osobnost Pegasu – mělnické literární soutěže. Do důchodu odešel v roce 1981 a s manželkou se vrátil do Lhotic pod vrchem Mužský. Josefu Brožovi bylo dopřáno být až do vysokého věku velmi čilý duševně i fyzicky. Před několika lety ovdověl a ve Lhoticích žil se svým o dva roky mladším bratrem. I nadále Josef Brož pořádal velké množství přednášek a besed. V roce 2016 byl oceněn jako osobnost města Mnichovo Hradiště.
Sedm týdnů před svými stými narozeninami Josef Brož ve svém rodném domě ve Lhoticích zemřel. Poslední rozloučení se konalo v Mnichově Hradišti 16. prosince. Vzhledem k pandemické situaci byla obřadní síň otevřena dříve, velké množství lidí tak mělo možnost uctít jeho památku a položit kytičky k jeho rakvi ještě před obřadem.
Pan učitel Josef Brož nesporně patří mezi pedagogy, na které se nezapomíná. Rád vzpomínám nejen na jeho hodiny dějepisu, zeměpisu a českého jazyka, rád vzpomínám na školní výlety i častá pozdější setkání s ním. A Lužičtí Srbové vděčí panu Josefu Brožovi za to, že jsou v Pojizeří a Českém ráji poměrně známým národem.
Jaromír Jermář
