Ze studijního pobytu na sorabistice v Lipsku se hlásí Martin Boukal, knihovník Hórnikovy lužickosrbské knihovny v Praze v Lužickém semináři.
Milí přátelé, s Aňou vás všechny zdravíme z Lipska! Zas uplynuly nějaké ty dny a týdny, přišel tedy čas opět podat hlášení, co je v rovinách za Krušnými horami nového.
Po měsíci od vypuknutí semestru už jsme řádně zaběháni ve výuce. Od tohoto týdne máme na internetu už úplně všechno, neboť počty nakažených se tu i přes částečný lockdown nelepší, spíš naopak. Zrovna Aktiwizowanski kurz hornjoserbšćiny, což byl poslední mohykán naší prezenční výuky, se po ZOOMu dělá opravdu špatně, ale nedá se nic dělat.
Institut mi svým chodem, stylem výuky, blízkostí vyučujících i mírou permanentního lehkého chaosu hodně připomíná moji KTF UK, takže s adaptací není problém. Trochu větší problém je aktivní zapojení se do výuky, protože do lužické srbštiny zatím pomalu pronikáme. V tom má oproti nám velkou výhodu kolega Roberto z FF UK, takže při výuce za nás stipendisty mluví většinou on. Ale i my se lepšíme :-).
Pokud nemáme přednášky, tak se většinu času chystáme na další – s úkoly tady opravdu nešetří. Trochu nám to nabourává plány zapracovat také na našich dizertacích. Podařilo se nám ale ukořistit nějaké podklady v místní knihovně, takže snad i směrem k domácí fakultě půjde něco vykázat. Knihovny tu teď fungují na QR kód, který je potřeba dopředu načíst a zadávat údaje kvůli případnému trasování. Ještěže mě těsně před odjezdem osvítil Duch svatý, abych si koupil chytrý telefon. Bez něj by tady nešlo fungovat skoro vůbec.
Abychom ale jen pořád nekoukali do papírů a monitorů, občas se vypravíme i někam na výlet. Lipsko už máme celkem objevené, ještě než přišel lockdown, jsme stihli i Halle. Teď se skoro nikam nedá, tak jezdíme hlavně do přírody k jezerům, co tu mají po povrchových dolech. Při dalším z výletů jsme objevili nádhernou trojici raně středověkých venkovských kostelíků. Naposledy jsme byli ve Wurzenu. Tam se nám podařilo proniknout do městského kostela sv. Václava, který nám zpřístupnila místní velmi ochotná paní kostelnice. K tomu jsme dostali i obšírný výklad a ještě tlustou knihu, kterou momentálně studujeme :-). K objevování by toho v blízkosti bylo ještě hodně – Merseburg, Naumburg, Querfurt… tam všude nám sahá tramvajenka a jsou tam úžasné památky. Jenže musíme čekat na konec lockdownu – měl přijít na konci listopadu, ovšem asi bude až do Vánoc 🙁
S kontakty se Srby je to stále stejně neprůchodné, protože podle místních pravidel se vlastně ani moc potkávat nesmíme. Stále se tedy vídáme jenom přes ZOOM, a tak šířím slávu SPL alespoň tam. Doufám, že jste doma všichni v pořádku a srdečně zdravím!
Martin