Pátého února jsme si připomněli výročí sto šedesáti let od narození lužickosrbského skladatele Bjarnata Krawce, který značnou část života strávil v severočeském Varnsdorfu, kde ostatně je pohřben a který je spojen také s životem a dílem jeho dcery, grafičky Hanky. Osudy Krawcova života a díla u příležitosti jeho narozeninového výročí přibližuje Milan Hrabal, jenž se rodině hudebního skladatele věnuje dlouhodobě.

Život

Lužickosrbský hudební skladatel, dirigent a pedagog Bjarnat Krawc (něm. Bernhard Schneider; 5. února 1861 až 25. listopadu 1948) se narodil do učitelské rodiny a sám se rovněž stal učitelem. Po absolvování Učitelského ústavu v Budyšíně v roce 1880 učil postupně ve Stróži (Wartha), v Rakecích (Königswartha), kde se podílel na založení spolku Lipa a kde se také začal učit česky z darované české mluvnice. V roce 1883 se přestěhoval do Drážďan, kde se usídlil.

Do roku 1924 zde na různých školách učil hudbu, především ale byl vášnivým hudebníkem, zpěvákem a organizátorem hudebního života. V roce 1917 ho dokonce král Fridrich August III. Saský jako prvního a jediného Lužického Srba jmenoval královským hudebním ředitelem. Přestože učil na německých školách a dirigoval německé sbory, vždy zůstal přesvědčeným Lužickým Srbem.

Ještě v době svého působení v Lužici se dozvěděl o Bedřichu Smetanovi. Obstaral si jeho Prodanou nevěstu s textem a byl jí okouzlen. Poznamenal k ní, že se mu stala „chlebem vezdejším“ a „nejlepší učitelkou češtiny“. Když při první návštěvě Prahy svou oblíbenou Prodanku slyšel v Národním divadle, nabyl přesvědčení, že národ je možné z jeho přirozené letargie probrat a vytrhnout uměním, konkrétně hudbou.

A tak se stal šiřitelem národní slovanské kultury. Jeho dcera Hanka Krawcec na to vzpomínala slovy: „Na cesty po Lužici otec brával s sebou Ruth a mne. V hospodách přednášel o národních písních, zpívaly jsme dueta, někdy zpíval s námi.“

Tvorba

Postupně založil několik pěveckých sborů, několik let vydával hudební přílohu časopisu Łužica nazvanou „Škowrončk ze serbskich honow“ (Skřivánek z lužickosrbských luhů). Prostřednictvím koncertů a přednášek intenzivně propagoval lužickosrbskou hudbu v Československu, Polsku a Jugoslávii – a rovněž slovanskou (zejména českou) hudbu ve své vlasti. A také pilně komponoval a transkriboval lidové písně pro sborový zpěv a vlastní kompozice.

Mezi nejznámější jeho díla patří 33 lužickosrbských národních písní, Missa solemnis opus 79 a Válka a mír na text básníka Michała Nawky. Podrobnější, snadno dostupný seznam jeho děl nabízí jeho německé heslo na Wikipedii. Informace o jeho pozůstalosti, již spravuje, nabízí na svém webu Literární archiv Památníku národního písemnictví. K dispozici je i heslo lužickosrbské na webu Lužickosrbského ústavu (Serbskeho institutu).

Za vlády nacistů byla jeho tvorba zakazována a zabavována. Zažil tragické bombardování Drážďan v únoru 1945. Tehdy přišel o bydlení a také o aktovku plnou originálních not. Na podzim téhož roku díky českým přátelům získal azyl a bydlení v severočeském Varnsdorfu, kam se s manželkou Almou přestěhoval a kde je s ní a dvěma dcerami, Hankou a Ruth, pochován.

(Na rodinnou hrobku jako významnou památku dokonce přímo odkazuje server Mapy.cz. Podrobně o ní psala v druhém díle svého přehledu o lužickosrbských náhrobcích v Česko-lužickém věstníku Trudla Malinkowa.)

Odborná recepce

Bjarnat Krawc je dodnes vnímán jako osobnost na české umělecké scéně natolik výrazná, že se stále sluší na ni odkazovat. A tak se k němu i jeho dceři Hance jistěže hlásí město Varnsdorf, ale zrovna tak má své heslo například na stránkách města Chocně, kam často jezdíval na návštěvu za přáteli.  Jak se to ale v současnosti má s (tuzemskou) recepcí Krawcova díla?

Na nedostatek odborného zájmu si stěžovat nemůžeme. V Lužici o něm vyšla v roce 1999 monografie Achima Brankačka, v češtině jsou k dispozici tituly Vladimíra Zmeškala Bjarnat Krawc a jeho styky s Čechy (Praha 1961) a Kateřiny Andršové Lubodrohi přećelo! (Ústí nad Orlicí 2017), což je brožura shrnující korespondenci mezi Krawcem a knězem a muzikologem Dobroslavem Orlem.

V diplomové práci s názvem Slovanská vzájemnost v hudební kultuře Čechů a Lužických Srbů o něm psal muzikolog Viktor Velek, jenž se Krawcovým osudům dříve věnoval systematicky a uveřejnil o něm články v obou stěžejních lužickosrbských časopisech RozhladLětopis. A na ostravské univerzitě vedl magisterskou práci Bjarnat Krawc – most mezi českou a lužickosrbskou hudební kulturou Veronice Chlebkové. Volně k dispozici je bakalářská práce Zuzany Dupalové.

Budyšínské Jazykové centrum Witaj (Rěčny centrum Witaj) v roce 2012 vydalo brožuru Bjarnat Krawc a wuměłcy jeho swójby, jež existuje také v české mutaci pod názvem Krawcowa rodina a její umělci. Prozatím naposled se česky Krawcovým osudům věnoval Ladislav Futtera na blogu Serbskeho institutu.

Hudební recepce

Na repertoáru mívala některé Krawcovy písně sopranistka Gottlobe Gebauerová. V Drážďanech dlouhodobě funguje studentský spolek „Bjarnat Krawc“, který sám online prostředí živým obsahem sice nepřetěžuje, zato na tradičních kabaretech lužickosrbského studentstva Schadźowanka je pilný dost.

Vůbec je skladatelův „digitální život“ na pováženou. Vypsal-li jsem jeho nejznámější hudební díla, volně dostupných najde zájemce jenom několik.  A to ještě jen skladatelových sborově upravených lidových písní, větší kompozice bohužel volně k poslechu nenajdeme žádné.

Pravda, některá díla (Missa solemnis a lidové písně) jsou nahrána na deskách nebo cédéčkách, ale najít o nich informace na Googlu není pro běžného uživatele internetu snadné. Například v hudební databázi Discogs, kde najdeme leckterou kapelu a skladatele, je uvedena jediná nahrávka Krawcova díla – Missa solemnis z roku 1969.

Vynalézavějším hledáním, než je jen zadání poptávaného jména, lze tamtéž najít ještě lidovky Wjerć mje pola herca a Wonečan kermušu z alba Zahraj nam rejku skupiny Sprjewjan. (Pro srovnání: Krawcův vzor Bedřich Smetana má v téže databázi 1 093 záznamů.)

Přesto se snad blýská na lepší časy. Shodneme-li se na tom, že nejlepší oslavou autorových 160. narozenin je poslech jeho hudby, nabízí nejznámější hudební server YouTube od roku 2012 ochutnávku jedné Krawcovy skladby v němčině a od loňského roku konečně kousky také v lužické srbštině, dokonce čtyři: v prosinci jednak skladatelovu úpravu jedné z nejpopulárnějších lidovek Hory módre, o jejímž textu tu vloni v jiných souvislostech psal kolega Novosad, jednak vánoční píseň Do božej nocy v podání Chóru Lipa.

Do třetice se Krawc na YouTube objevil jako jediný lužickosrbský hudební skladatel v hudebním adventním kalendáři Asociace saských sborů (Sächsischer Chorverband e. V.). Jeho písni Dźěćatko, spinkaj připadlo vloni okýnko jedenadvacátého prosince.

Ovšem už v říjnu bylo možno na YouTube slyšet nahrávku skladby pro soprán, sbor a varhany Wótče naš. Ta je součástí alba Neznámá duchovní hudba, jež je české produkce a představuje ještě jednoho lužickosrbského a jednoho německého hudebního tvůrce. Stojí za poslech celé – buď zdarma opět na YouTube, anebo za malé peníze v Radiotéce Českého rozhlasu. Koupí tohoto alba můžete podpořit vznik podobných projektů v budoucnu; vždyť co si přát víc, než dík existenci kvalitních nahrávek lužickosrbské hudby přivádět k jejímu poslechu nové posluchače?

Milan Hrabal